Výživné

V případě, že je dítě svěřeno do výlučné péče jednomu z rodičů, je nepečující rodič povinen hradit výživné na nezletilého. Vyživovací povinnost rodičů nekončí dosažením 18.let věku dítěte, ale trvá po dobu, po kterou dítě není schopno se samo živit. Výše výživného může být určena dohodou rodičů nebo soudním rozhodnutím. Přitom by měla zohledňovat schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče a zároveň majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte.

V rámci odůvodněných potřeb dítěte se zpravidla zohledňuje jeho věk, zdravotní stav, zájmové aktivity a v neposlední řadě také majetkové poměry pečujícího rodiče. Soudem určené výživné lze v průběhu let měnit, a to na návrh jednoho z rodičů. Ti mohou žádat jak o zvýšení výživného, které je zpravidla odůvodněno vyšším věkem dítěte, tak o snížení výživného, jež má základ v objektivním zhoršení majetkových poměrů povinného rodiče. O změně výživného rozhoduje soud s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte. Výživné lze určit až tři roky zpětně.

Mimo alimentů na dítě, upravuje občanský zákoník také vyživovací povinnost mezi manžely, a to těmi stále sezdanými i těmi rozvedenými. Předpokladem pro formální uplatnění vyživovací povinnosti mezi manžely je situace, kdy jeden z manželů není schopen zajišťovat své potřeby. Nebo situace, kdy sice oba manželé jsou schopni zajišťovat své potřeby, ale v rozdílné míře. Nejsou-li manželé s to se na vyživovací povinnosti dohodnout, mohou se obrátit na soud.

V případě, že manželé nežijí ve společné domácnosti, ale nejsou rozvedeni, má každý z nich stále právo na stejnou hmotnou a kulturní úroveň jako druhý manžel, až do právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu.

U výživného na rozvedeného manžela bude soud zkoumat splnění dvou podmínek. A to, že manžel není schopen sám se živit a že tato neschopnost má původ v manželství či v souvislosti s ním.